Úvod > Blog > Příběhy studentů > Diana Rejzková: Evropané jsou individualisti, Srílančané fungují jako velká rodina

Diana Rejzková: Evropané jsou individualisti, Srílančané fungují jako velká rodina

24. 08. 2015[avatar]AdministrátorHradec Králové
Kladete si otázku, jaké by to bylo na delší dobu opustit práci, školu, město a vydat se na druhou stranu světa? Diana Rejzková, bývalá studentka managementu cestovního ruchu, se rozhodla na podobnou myšlenku najít odpověď.

Jako dobrovolnice odletěla na měsíc a půl na Srí Lanku, kde pro středoškoláky a vysokoškoláky chystala workshopy a přednášky na témata jako je podnikání či mezikulturní povědomí. Od února do dubna tak měla jedinečnou možnost sžít se s tamní kulturou, poznat obyvatele a objevovat zákoutí stále populárnějšího ostrova v Indickém oceánu a to díky dobrovolnické stáži – programu Global Citizen.

c

Co tě přivedlo k rozhodnutí vydat se právě na Srí Lanku?

Původně jsem plánovala, že státnicovat budu klasicky po třech letech studia, ale díky práci a dalším okolnostem jsem si studium o rok prodloužila. A v souvislosti s tím jsem se rozhodla, že bych během získaného roku ráda vycestovala někam do zahraničí. Původně jsem se chtěla vydat do Indie, ale to mi mnoho lidí rozmlouvalo, na Jižní Ameriku jsem zase neměla dostatek financí. Nakonec jsem zvolila právě Srí Lanku.

Co bylo náplní tvé stáže?

Dělala jsem přesně to, co jsem chtěla. Pro středoškoláky a vysokoškoláky jsem chystala workshopy a prezentace, které se týkaly podnikání, sociální odpovědnosti, mezikulturního povědomí apod. Pro mladé lidi na Srí Lance je těžké vycestovat, mají tedy možnost se dozvídat o jiných kulturách alespoň tímto způsobem. Důležité bylo jejich zapojení, interakce, studenti se museli nad tématy sami zamýšlet. Fungovali jsme jako tým, v němž nás bylo přibližně dvanáct. Byla jsem tam se Slovenkou a dvěma Číňany, zbytek tvořili Němci.

Srí Lanka je přeci jen od Česka a Evropy v mnoha ohledech velmi odlišná. Odjížděla jsi do země s nějakými obavami?

Ještě před odjezdem jsem se s členy Aiesec bavila o tom, co by mě na Srí Lance mohlo překvapit. Díky tomu, že se jedná o bývalou britskou kolonii, jsem žádné problémy s angličtinou neočekávala a ani naštěstí žádné nenastaly. Jediná věc, která by mě na místě mohla překvapit, byla snad jen vlna tsunami. Říkala jsem si, že pokud přežiji tohle, tak pak už všechno (smích).

A kulturní šok se dostavil?

Musím říct, že první týden byl trochu náročnější. Ubytování se mělo nacházet půl hodiny od centra města Colombo, z letiště mě ale nakonec vezli celé dvě hodiny. Bydlela jsem spolu s dalšími asi třinácti stážisty z celého světa, přičemž dům podle toho i vypadal, o pořádku a čistotě se moc mluvit nedalo. Díky cestování jsem ale poměrně mnoho času trávila mimo. Kulturní šok se dostavil v souvislosti s místní chaotickou hromadnou dopravou, často jsem jsem jezdila v přeplněných autobusech, které řídili řidiči jen s malým pudem sebezáchovy.

b

Jak na místě probíhala organizace?

V týmu jsme měli hodně Němců, tudíž se častokrát křížila vize toho, jak by si organizaci představovali oni a jak na Srí Lance ve skutečnosti probíhala. Něco podobného se ale dalo čekat. Přestože se místní „AIESECáři“ opravdu snažili, společnost a určité zvyky se mění těžko. Jinak se o nás starali velmi hezky. Například, když nás jeden z místních studentů pozval domů na večeři, členové AIESEC nejdříve přes všechny možné kamarády a kontakty zjišťovali, co je ten člověk zač. A pak nás na dané místo i doprovodili. Byli nám opravdu nápomocní, i když v organizaci určité mezery byly.

Jak byla cesta financována?

V případě mé stáže jsem platila poplatek české a srílanské pobočce AIESEC a ze svého jsem si hradila také letenku, dopravu na místě a stravování. Ubytování bylo zajištěno. Místní doprava byla poměrně levná, ale po častějším využívání se menší částky nasčítaly ve větší číslo. Naopak pokud bych měla rozvést stravování – v místních restauracích jsem se najedla dosyta a jedno jídlo vyšlo v přepočtu jen asi na osmnáct korun.

Pokud si vzpomeneš na tamější obyvatele, co je jejich typickým rysem? Co se ti na nich líbilo a naopak?

Je potřeba říci, že na Srí Lance je mnoho věcí naprosto odlišných. Evropané jsou větší individualisti, Srílančané naopak fungují jako velká rodina. Například co se týče sňatků, při výběru partnera by nikdy neporušili zákaz svých rodičů. Jsou nábožensky založení, většinou buddhisté. Také jsou znatelné velké rozdíly mezi lidmi napříč sociálními třídami a jejich vzděláním. Líbil se mi však jejich pohled na zdraví. Na rozdíl od západních zemí se totiž o své tělo opravdu starají. Jsou schopni vyjmenovat, na co jsou jednotlivé potraviny prospěšné. Znají spoustu mastiček, olejíčků, mají svoje kořenové zahrady.

A jak bys hodnotila Srí Lanku jako zemi?

Na Srí Lance je již nyní hodně rozvinutý turistický ruch, ostrov má rozhodně co nabídnout a pro turisty se vše nachází v přijatelných cenových relacích. Země si stále zachovává svou tvář, nejsem si ale jistá tím, jak to tu bude vypadat v budoucnu.

a

Na jaký moment ze stáže nejraději vzpomínáš?

Sama jsem byla překvapená tím, jak hluboce na mě Srí Lanka nakonec zapůsobila. Pamatuji si na výšlap na nejvyšší horu Adam´s Peak. Buddhisté na ni povinně chodí každý rok. Vyšli jsme už ve dvě ráno, abychom na vrcholku stihli východ slunce. Předtím jsme ale museli zdolat něco přes pět tisíc schodů. Musím říct, že to byla opravdu makačka, navíc jsme šli pochopitelně ve tmě. Stejnou trasu ale absolvovali i věřící s malým dítětem v náručí nebo osmdesátiletí odvážlivci. Na vrcholku nás čekalo něco opravdu neopakovatelného. Byli jsme vysoko v horách, sledovali jsme východ slunce a cítili únavu z náročného výšlapu. Připadala jsem si opravdu jako v nebi. Po cestě dolů jsme navíc viděli všechno, co nám bylo během výšlapu nahoru kvůli tmě skryto.

Pamatuji si, že na Němkách z našeho týmu jsem během stáže zpozorovala určitou změnu. Mnohokrát věci komentovaly slovy „takhle to dál nejde“ nebo „tohle by se v Německu nikdy nestalo“. Měly problém se sžít s kulturou a zvyky, ale na konci se cosi zlomilo a mnoho věcí už viděly z jiného úhlu. Po stáži jsme byli všichni unavení, ale také tolerantnější a zocelenější. A přestože jsem si o sobě před Srí Lankou myslela, že jsem trpělivá, teď mohu s jistotou říct, že jsem ještě trpělivější.

Chceš-li se dozvědět více o zahraničních stážích s AIESEC, pokračuj na náš web o stážích.

Zdroj fotografií: Archiv – Diana Rejzková

[fbcomments count="off" num="5" scheme="light"]